// Sleduji fenomén VHS nahrávek a dnešní neutuchající popularitu tzv. glitch estetiky. Opírám se o teorii hudebního publicisty Simona Reynoldse a jeho knihy Retromania, která popisuje zvláštní stav od roku 2000, kdy neustále recyklujeme staré styly, nahrávky i vizuální prvky, namísto tvorby nových. Je to jakési vakuum, kdy nostalgicky vzpomínáme a neúnavně přivádíme zpět k životu estetiku celé druhé poloviny 20. století. I když se S. Reynolds zaměřuje na hudbu, shodné principy jsme schopni vypozorovat i u vizuální kultury.
// Ohledávám celý tento proces skrze vlastní nahrávky na VHS kameru, které zpracovávám analogově i digitálně se záměrným poškozením kvality obrazu i zvuku. To vše ústí v sérii videí, ve kterých s využitím vrstvení a shluků vzniká barvitý pastiš.
// Co je tak neodolatelného, dráždivého a významného na již proběhlé estetice sedmdesátých, osmdesátých či devadesátých let? Tedy aspoň dost významného na to, aby recyklace již proběhlého byla často silnější, než vytvoření něčeho nového? A co by to vlastně mohlo být, to nové? Od začátku tisíciletí jsme stále nevyčerpali hojný zdroj, který nám poskytují tyto proběhlé dekády. Já se zaměřuji jen na jeden z mnoha prvků, kterým je dnes věnována značná pozornost a tím je vytvářena tzv. nekonečná retrospekce.
// Jak zvuk, tak obraz je deformován v momentě chybné digitalizace analogového materiálu, při kterém vzniká množství vad a tzv. glitchů. Teorie Simona Reynoldse popisuje, že množství současných hudebních nahrávek je skoro nerozeznatelných od těch ze 70. či 80. let. Ve videích používám zvukovou stopu, záměrně zkreslenou závadnou digitalizací. Tato stopa je sestavená z reworků a coververzí, psychedelie 60. let ale zároveň psychedelické hudby současné (která se špatně rozeznává jedna od druhé).
// Ohledávám celý tento proces skrze vlastní nahrávky na VHS kameru, které zpracovávám analogově i digitálně se záměrným poškozením kvality obrazu i zvuku. To vše ústí v sérii videí, ve kterých s využitím vrstvení a shluků vzniká barvitý pastiš.
// Co je tak neodolatelného, dráždivého a významného na již proběhlé estetice sedmdesátých, osmdesátých či devadesátých let? Tedy aspoň dost významného na to, aby recyklace již proběhlého byla často silnější, než vytvoření něčeho nového? A co by to vlastně mohlo být, to nové? Od začátku tisíciletí jsme stále nevyčerpali hojný zdroj, který nám poskytují tyto proběhlé dekády. Já se zaměřuji jen na jeden z mnoha prvků, kterým je dnes věnována značná pozornost a tím je vytvářena tzv. nekonečná retrospekce.
// Jak zvuk, tak obraz je deformován v momentě chybné digitalizace analogového materiálu, při kterém vzniká množství vad a tzv. glitchů. Teorie Simona Reynoldse popisuje, že množství současných hudebních nahrávek je skoro nerozeznatelných od těch ze 70. či 80. let. Ve videích používám zvukovou stopu, záměrně zkreslenou závadnou digitalizací. Tato stopa je sestavená z reworků a coververzí, psychedelie 60. let ale zároveň psychedelické hudby současné (která se špatně rozeznává jedna od druhé).
// Stejně tak používám ikonické písně popkultury, jako je skladba Visitors od skupiny ABBA, která je použita ve videu s názvem The new aesthetics. Důležitým momentem jsou i některé obrazové zbytky z původních nahrávek, které na kazetě zůstávají v meziprostorech. Spojuje se tak staré a nové, původní a znovuzpracované.
// Emoce, kterou vyvolává pohled na VHS estetiku je tím, co mě na celé záležitosti nejvíce zajímá. Jakkoli staří jsme, každý máme k tomuto nemrtvému médiu nějaký vztah, ať už ve své době vědomě prožitý, či zprostředkovaný dneškem.
// Je možné, že stav, kdy se nerodí žádné nové styly, je příznačný pro začátek století, potažmo tisíciletí. Možná jsme tedy jen krůček od ,,něčeho čerstvého’’. Čas ukáže, co se stane, až nám dojde materiál k přepracování.
// Emoce, kterou vyvolává pohled na VHS estetiku je tím, co mě na celé záležitosti nejvíce zajímá. Jakkoli staří jsme, každý máme k tomuto nemrtvému médiu nějaký vztah, ať už ve své době vědomě prožitý, či zprostředkovaný dneškem.
// Je možné, že stav, kdy se nerodí žádné nové styly, je příznačný pro začátek století, potažmo tisíciletí. Možná jsme tedy jen krůček od ,,něčeho čerstvého’’. Čas ukáže, co se stane, až nám dojde materiál k přepracování.
// Série videí vygradovala instalací, kde využívám projekce na různé vrstvy skrumážovitého materiálu, abych podtrhla celkovou ,,offlinovost’’ práce přidáním analogové vrstvy v reálném prostoru. Veškerý použitý materiál pochází z mojí sbírky věcí.
// Video, promítané na vrstvu předmětů, je výsledkem živého záznamu přímého manipulování s kabely a vyvolávání různých typů glitchů - jde tedy opět o jakousi sbírku nebo jejich vzorník.
// Zajímavým stavem je pro mě i moment jedinečnosti a neopakovatelnosti stavby konkrétního glitche, i přes to, že je obecně vnímán jako velmi typizovaný vzorek. Nakonec je pak tento až zprofanovaný a běžný prvek tím nejunikátnějším.
// Video, promítané na vrstvu předmětů, je výsledkem živého záznamu přímého manipulování s kabely a vyvolávání různých typů glitchů - jde tedy opět o jakousi sbírku nebo jejich vzorník.
// Zajímavým stavem je pro mě i moment jedinečnosti a neopakovatelnosti stavby konkrétního glitche, i přes to, že je obecně vnímán jako velmi typizovaný vzorek. Nakonec je pak tento až zprofanovaný a běžný prvek tím nejunikátnějším.
pohled do instalace na skupinové výstavě Techné, Galerie NTK, 2019
pohled do instalace na skupinové výstavě Techné, Galerie NTK, 2019
detail instalace na skupinové výstavě Techné, Galerie NTK, 2019
detail instalace na skupinové výstavě Techné, Galerie NTK, 2019
detail instalace na skupinové výstavě Techné, Galerie NTK, 2019
// Navazuje práce s videomappingem. Jednotlivá videa byla projektována na budovu s ohledem na její jednotlivé rysy a plochy. Až zde byl řádně vystupňován moment vrstvení, uplatňovaný i v předchozích videích a instalaci. Nechala jsem videa ,,žít vlastním životem’’ o něco volněji: zajímala mě práce s obtížnou predikovatelností časových překryvů. Vzniká tak jakýsi oltář přehlcenosti, na kterém se vrství a kupí informace, které nestíháme zpracovávat - stejně tak jako nedokážeme sledovat všechny panely projekce najednou.
// Kromě videí jsem se rozhodla vyzkoušet VHS obraz remediovat a transponovat ho do tiskové podoby. Vznikla série sítotiskových grafik, která využívá opět moment vrstvení, pro sítotisk vyloženě vhodnou techniku, tak abych asociovala roztřesený obraz pomocí přetisků. Použité barvy byly přímo inspirovány barvami na televizní obrazovce při efektu závady (glitch).
// Na dalších tiscích je taktéž využit zastavený obraz z mnou zprocesovaného videa, ale ve formátu a na papíru asociujícím plakát. Zde odkazuji na jeho důležitost v druhé polovině 20. století, kdy byl až do nástupu internetu nenahraditelnou vizuální trofejí. Plakát je silným nosičem sentimentální vzpomínky a katalyzátorem nostalgie a jak již bylo řečeno - to je to, co mě na VHS estetice zajímá: emoce, kterou vyvolává. Následně jsem tyto tisky opět natočila na VHS kameru, a tím vytvořila moment typického zacyklení.
// Na dalších tiscích je taktéž využit zastavený obraz z mnou zprocesovaného videa, ale ve formátu a na papíru asociujícím plakát. Zde odkazuji na jeho důležitost v druhé polovině 20. století, kdy byl až do nástupu internetu nenahraditelnou vizuální trofejí. Plakát je silným nosičem sentimentální vzpomínky a katalyzátorem nostalgie a jak již bylo řečeno - to je to, co mě na VHS estetice zajímá: emoce, kterou vyvolává. Následně jsem tyto tisky opět natočila na VHS kameru, a tím vytvořila moment typického zacyklení.
záznam instalace letních klauzur 2019, AVU, ateliér Nových médií 1 Tomáše Svobody
