Na stěnách projekční místnosti se vynořují reprezentace (3D scany)
předmětů, které uchovávám ve svých osobních sbírkách. Objekty
jsou náhodně vygenerovány aplikací, začínají žít vlastním
životem a stávají se simulakrem. Jednotlivé instance již
nejsou pouhými kopiemi, ale získávají autonomii.
Projekt je ideově propojen s předchozí prací osobniarcheologie.com, která
je jakousi esencí „e-shopu/tržiště vzpomínek“. Estetika projekce
pracuje vědomě s limity a nedokonalostmi technologie 3D
scanningu.
